Czech Philharmonic Orchestra
Václav Neumann – conductor
“..Udivuje téměř naprostá přesnost souhry ve všech nahrávkách a všestranná kázeň orchestru včetně dynamiky, témbrového vyrovnání, intonace, agogiky. Toho bylo ovšem možno dosáhnout jen s tělesem špičkové kvality, dirigentovi plně oddaným a přesvědčeným o jeho interpretační koncepci. Václav Neumann toho uměl dosáhnout nejen svým vystupováním a pracovitostí, ale všemi myslitelnými prostředky hudební i obecně lidské komunikace. Jeho pozornost ba i obětavost k hráčům byla obdivuhodná, jeho jednání jistě poznamenala skutečnost, že z orchestru vyšel a prožil starosti, pochyby, radosti i stresy těch, kdo denně usedají s nástroji k pultům. S tím vším však harmonovala také imaginace a sugestivita jeho gesta i mimiky při dirigování. I těmito nonverbálními prostředky dokázal vemlouvavě sdělovat svou představu obrysů i působení hudby Gustava Mahlera. A Česká filharmonie mu byla k naplňování těchto představ partnerem maximálně vnímavým i hráčsky vybaveným. Později se vyjádřil, že bez tak oddaných a přitom vynikajících instrumentalistů, jaké měl v orchestru k dispozici, by své mahlerovské hudební představy nemohl uskutečnit. Jmenoval přitom především sólotrompetistu Miroslava Kejmara a sólohornistu Zdeňka Tylšara, podotkl však, že to do značné míry platí i o celé dechové sekci a vůbec o celém tělese. Skutečně: to co dokázali v četných sólech i při vedení svých skupin oba jmenovaní, patří k maximu možností hudební interpretace. A dokonce nejen na vlastní, ale i příbuzné nástroje. Kouzlo, s jakým přednesl Miroslav Kejmar např. rozsáhlé partie poštovského rohu ve III. větě Symfonie č. 3, je zcela jedinečné. Čeští filharmonikové zvládli ostatně skvěle všechny požadavky na témbrové zvláštnosti, jaké Gustav Mahler kladl nejen na sóla a kombinace v symfonickém orchestru běžných nástrojů, ale např. i na baskřídlovku, mandolínu, kytaru, neobvyklé bicí aj…”
( http://scena.cz/index.php?d=1&o=3&c=5802&r=15 )